Zbynuv Blog

Na začátku června nám přibyla do rodiny malá Barunka – už uběhl týden, za který se stihla rozkoukat na světě, přijmout několik návštěv v porodnici U Apolináře, seznámit se se svými kamarády Mícou a Pacinkou (i když ti se spíš seznamovali s ní) i se zabydlovat v bytečku…

PS: Chybět by nemělo ani několik základních údajů: 3/6/2012; 48 cm; 3 210 g

Na začátku loňského července jsme si s Lenkou dovezli z výšlapu na Říp krásnou černobílou kočku. A aby toho štěstí nebylo málo, kočička byla zároveň březí Pojmenovali jsme ji dost originálně Míca a pak už čekali jen na den D…

Neuběhl ani měsíc a Míca mi dovolila dělat jí porodní asistentku a odrodit 4 koťátka (z nichž 3 přežily). V následujícím výběru je průřez našeho soužití s číčama během celého půlroku 2011 – fotky které jsem nedával do předchozích alb, protože dohromady působí mnohem uceleněji…

PS: Vím, že je velká spousta těch fotek spících, ale jednak koťata skoro pořád spí, anebo jsou tak rychlá, že se nedají vyfotit

Další z podzimních alb je všehochuť od září do listopadu ochuzená o již prezentované velké výlety – jedná se spíš o procházky, konkrétně od Kokořínských Pokliček, dětského bludišťového ráje v Loučni (i když bez dětí, ale zato s pořádnou dávkou portrétů), ukázku pošmourného odpoledne u Bodamského jezera, i o několik kulatých narozenin (od Karlových Varů přes Dolní Dunajovice až do Přeštic). Příště už dám konečně něco ze zimy

Je na čase rychle shrnout loňský podzim – ale protože obrázků bylo docela dost, tak jsem připravil nejdřív obrázky z podzimní Prahy – jedná se o časový průřez od začátku září až po začátek prosince…

Byl jednou jeden svobodný chlapec a ten si vzal jednu milou svobodnou dívku A jak to probíhalo se můžete podívat na následujících svatebních obrázcích…

Zářijové cestování jsem zakončil tentokrát už bez Lenky fotografováním v podzimních Dolomitech. Tentokrát se tomu nedá moc říkat dovolená, protože 4 dny vstávání před svítáním a zakončením dne dlouho po soumraku je docela vyčerpávající Začali jsme v Sextenských Dolomitech na dohled známým Tre Cime di Lavaredo i méně známému Zwölferkofelu…

Následoval přesun přes siestově naladěnou (a tudíž převážně pozavíranou) Cortinu d’Ampezzo do oblasti Lago da Federa s Becco di Mezzod? čnícím nad jezerem a zavřenou chatičkou na přespání na jeho břehu

Z Laga jsme se přesunuli přes Passo Giau až do Passa Gardena, kde jsme zvládli i jednu ferratku pro zelenáče (na kterou se mi ale ani tak zprvu nechtělo ) a i poslední ranní vstávání s výhledem na Sassongher v ranním oparu…

Poslední zářijový víkend jsme si udělali krásný prosluněný prodloužený víkend na Šumavě. Neomezovali jsme se na jenom jedno místo, místo toho jsme se snažili obsáhnout co nejvíc – hned první den jsme se nešetřili a vyšlápli kolem Prášilského jezera až na rozhlednu Poledník…

Neděle byla ve znamení příhraniční procházky kolem jediného šumavského vodopádu Bílá Strž na vrchol Ostrý, odkud jsou krásné výhledy do okolí a ještě tam čepují vynikající bavorské pivko

V pondělí jsme byli ještě odvážnější a zajeli si na německou stranu Šumavy až kousek pod Luzný, kde je u městečka Neuschönau neuvěřitelná procházka stezkou v korunách stromů zakončenou “bavorskou eiffelovkou” – zajímavou točitou rozhlednou vedoucí až nad vrcholky stromů…

Cestování po Lisabonském okolí jsme začali hned za Tejem – ve městečku Almeda, odkud na Lisabon shlíží 28mi metrový Cristo Rei…

Následoval výlet do městečka Sintra, kde je na malém prostoru místo pro dva paláce (z nichž jeden je více než pohádkový), starodávný maurský hrad nad městem a ještě pro spoustu zeleně v místních rozlehlých lesoparcích…

Portugalský týden se nedal zakončit jinak než alespoň jednodenním čvachtáním v ledovém Atlantiku v letovisku Cascais – naštěstí aspoň to slunko pálilo jako na poušti Docela vítanou změnou byl rychlý výlet na Cabo da Roca (Skalnatý mys), nejzápadnější bod evropské pevniny, kde nás to málem odválo rovnou do Ameriky

Na loňskou hlavní dovolenou byl díky příznivé ceně vídeňských letenek vybrán portugalský Lisabon – s tím, že jsme doufali že i začátkem září bude teplo a slunečno – což se až na jedno dopoledne za ten týden vyplnilo První seznámení s městem proběhlo celodenním pochodováním po staré části Lisabonu – mimojiné i návštěvou katedrály Sé…

Další dopoledne bylo trochu pošmourno, naštěstí jsme zabrousili do čtvrti Belém plné památek a muzeí nabízejících přístřeší. Nejkrásnější z navštívených památek byl podle očekávání klášterní komplex Mosteiro dos Jeronimos, i když ostatní stavby moc nezaostávaly…

Po dvou dnech starých památek jsme jeli prozkoumat moderní zákoutí Lisabonu – pavilon Parque dos Nacoes po EXPO 98 poblíž nádraží Gare do Oriente – a hlavně jeho největší lákadlo lisabonské Oceanárium s obrovskou centrální nádrží…

Tím jsme s denním pocházením po Lisabonu skončili a směřovali výlety mimo město (budou příště), ale já se alespoň donutil na ranní túry ospalým městem, které se víc než vyplatili…

Srpen nebyl jen o svatbě Pepíka s Kamčou – vydařil se výlet do Česko-Saského Švýcarska, procházka ústeckou zoo, houbaření v Brdech a aby těch svateb nebylo málo tak i liščí svatba na Mcelách – konečně jen v pohledu diváka Užijte si pozdní dávku letních obrázků…