Zbynuv Blog

Cestování po Lisabonském okolí jsme začali hned za Tejem – ve městečku Almeda, odkud na Lisabon shlíží 28mi metrový Cristo Rei…

Následoval výlet do městečka Sintra, kde je na malém prostoru místo pro dva paláce (z nichž jeden je více než pohádkový), starodávný maurský hrad nad městem a ještě pro spoustu zeleně v místních rozlehlých lesoparcích…

Portugalský týden se nedal zakončit jinak než alespoň jednodenním čvachtáním v ledovém Atlantiku v letovisku Cascais – naštěstí aspoň to slunko pálilo jako na poušti Docela vítanou změnou byl rychlý výlet na Cabo da Roca (Skalnatý mys), nejzápadnější bod evropské pevniny, kde nás to málem odválo rovnou do Ameriky

Rána u Vltavy jsou zajímavá kdekoliv – pro sváteční listopadovou procházku jsem si vybral nábřeží u Rudolfina, odkud je zajímavý výhled na Hrad, který je pěkně doplňován okolními stromy…

Přestože už přes rok bydlíme u asi nejfotogeničtější stanice pražského metra tak jsem si uvědomil, že až na jednu fotku jsem ji zatím úspěšně ignoroval… tak tedy po delší době jedna Střížkovská…

Na loňskou hlavní dovolenou byl díky příznivé ceně vídeňských letenek vybrán portugalský Lisabon – s tím, že jsme doufali že i začátkem září bude teplo a slunečno – což se až na jedno dopoledne za ten týden vyplnilo První seznámení s městem proběhlo celodenním pochodováním po staré části Lisabonu – mimojiné i návštěvou katedrály Sé…

Další dopoledne bylo trochu pošmourno, naštěstí jsme zabrousili do čtvrti Belém plné památek a muzeí nabízejících přístřeší. Nejkrásnější z navštívených památek byl podle očekávání klášterní komplex Mosteiro dos Jeronimos, i když ostatní stavby moc nezaostávaly…

Po dvou dnech starých památek jsme jeli prozkoumat moderní zákoutí Lisabonu – pavilon Parque dos Nacoes po EXPO 98 poblíž nádraží Gare do Oriente – a hlavně jeho největší lákadlo lisabonské Oceanárium s obrovskou centrální nádrží…

Tím jsme s denním pocházením po Lisabonu skončili a směřovali výlety mimo město (budou příště), ale já se alespoň donutil na ranní túry ospalým městem, které se víc než vyplatili…

Začátkem listopadu jsem zjistil, že klasických pražských pohledů mám nějak míň než bych po letech focení čekal – a náhoda tomu chtěla, že jsem během toho stejného týdne procházel kolem Tančícího domu se stativem právě při soumraku s výhledem na osvětlené Hradčany…

Následující fotka je z víkendu u Libora na Pile, kde Libor pojal oslavu třicátých narozenin opravdu ve velkém stylu, čehož důkazem může být i výzdoba místní kadiboudy

Už dlouho nebylo žádné kotě tak to musím napravit alespoň čouhajícíma ušima – aneb Čertův odpolední šlofík

Jedno mrazivé říjnové ráno jsme s Tomem využili k romantické procházce po Stromovce – po dlouhém hledání nějakého zajímavého motivu a téměř po rezignaci na nalezení jakéhokoliv se na nás usmálo štěstí (resp. Tom se ohlédl ) a podařilo se zvěčnit vycházející slunce za osamělým stromem…

Po informování veškerého příbuzenstva můžu konečně pokračovat v uploadování dalších fotek týdne – veškeré zpoždění právě kvůli fotce ze 40. týdne, konkrétně z jeho nedělního podvečera stráveného v poklidném zkoušení těhotenského testu – u jedné čárky nezůstalo, a my se tak už můžeme těšit na krásné čisté a tiché miminko