Zbynuv Blog

…že jezdíte s námi! Na konci listopadu jsem se vypravil na pražské Hlavní nádraží udělat nějaké zajímavé vlakovky nebo aspoň zachytit nějak nádražní atmosféru. Nakonec se mi jako nejvydařenější zdál odjíždějící City Elefant – trefený naštěstí hned při první příležitosti, protože na druhý odjezd se mi půl hodiny čekat nechtělo

Koťat tady už sice několik mám, ale kupodivu ani na jedné z nich nefiguroval náš Packa (kterého jsme si jako jediného s Mícou nechali) – takže aspoň malá ukázka, jak se malý druží při čtení

Rána u Vltavy jsou zajímavá kdekoliv – pro sváteční listopadovou procházku jsem si vybral nábřeží u Rudolfina, odkud je zajímavý výhled na Hrad, který je pěkně doplňován okolními stromy…

Přestože už přes rok bydlíme u asi nejfotogeničtější stanice pražského metra tak jsem si uvědomil, že až na jednu fotku jsem ji zatím úspěšně ignoroval… tak tedy po delší době jedna Střížkovská…

Začátkem listopadu jsem zjistil, že klasických pražských pohledů mám nějak míň než bych po letech focení čekal – a náhoda tomu chtěla, že jsem během toho stejného týdne procházel kolem Tančícího domu se stativem právě při soumraku s výhledem na osvětlené Hradčany…

Následující fotka je z víkendu u Libora na Pile, kde Libor pojal oslavu třicátých narozenin opravdu ve velkém stylu, čehož důkazem může být i výzdoba místní kadiboudy

Už dlouho nebylo žádné kotě tak to musím napravit alespoň čouhajícíma ušima – aneb Čertův odpolední šlofík

Jedno mrazivé říjnové ráno jsme s Tomem využili k romantické procházce po Stromovce – po dlouhém hledání nějakého zajímavého motivu a téměř po rezignaci na nalezení jakéhokoliv se na nás usmálo štěstí (resp. Tom se ohlédl ) a podařilo se zvěčnit vycházející slunce za osamělým stromem…

Po informování veškerého příbuzenstva můžu konečně pokračovat v uploadování dalších fotek týdne – veškeré zpoždění právě kvůli fotce ze 40. týdne, konkrétně z jeho nedělního podvečera stráveného v poklidném zkoušení těhotenského testu – u jedné čárky nezůstalo, a my se tak už můžeme těšit na krásné čisté a tiché miminko

Přelom září a října jsem strávil za neuvěřitelně nádherného – dalo by se říct letního – počasí v italských Dolomitech. Bylo to spojeno se spoustou ranních i večerních focení, při kterých se podařilo zvěčnit i nejvyšší kopce Sextenských Dolomit – Tre Scarperi – v docela kýčovitém předvýchodovém nasvícení…