Zbynuv Blog

Fotky týdne v roce 2012 začínám obrázkem z pražské arabské restaurace Dahab, kde bylo umění si podle názvu vůbec představit co nabízí I Lenka je zde zachycena v době tápání při výběru něčeho na zub… Každopádně to stálo za to, můžeme doporučit!

Ještě před prezentováním fotek týdne za nový rok jsem zjistil, že už se téhle kratochvíli věnuju od začátku roku 2008 – což je neuvěřitelně dlouhá doba a přestože se ne vždy zadaří presentovatelný obrázek, jsem za takový zápisníček rád

Proto jsem si hlavně pro sebe udělal přehledovou čtyřletou stránku se všema FT za poslední 4 roky – od 2008 (poslední sloupeček) až po konec roku 2011 – FT 2008 – 2011!

Snad vás taky takový malý vývojový přehled neurazí

Rok se opět tento rok zakončoval u Libora na Pile, kde jsme se po dva večery věnovali římským radovánkám – vínu a hrám Mimojiné jsme se podívali i do městečka Palermo,  ve kterém se obzvláště dařilo oběma vyfoceným mafiánkám…

PS: S poslední fotkou loňského roku přichází opět čas na celkovou rekapitulaci – takže tady je přehledná galerie roku 2011.

Předvánoční týden se v Praze potkávali lidé pod koněm, vzpomínali na bývalého  prezidenta a zapalovali za něj desítky svíček…  taky jsem si to nenechal ujít, takže po delší době opět jedna vzpomínková z Václavského náměstí…

Poslední zářijový víkend jsme si udělali krásný prosluněný prodloužený víkend na Šumavě. Neomezovali jsme se na jenom jedno místo, místo toho jsme se snažili obsáhnout co nejvíc – hned první den jsme se nešetřili a vyšlápli kolem Prášilského jezera až na rozhlednu Poledník…

Neděle byla ve znamení příhraniční procházky kolem jediného šumavského vodopádu Bílá Strž na vrchol Ostrý, odkud jsou krásné výhledy do okolí a ještě tam čepují vynikající bavorské pivko

V pondělí jsme byli ještě odvážnější a zajeli si na německou stranu Šumavy až kousek pod Luzný, kde je u městečka Neuschönau neuvěřitelná procházka stezkou v korunách stromů zakončenou “bavorskou eiffelovkou” – zajímavou točitou rozhlednou vedoucí až nad vrcholky stromů…

Každý rok vystavuje v Příchovicích u Přeštic paní Andrlíková svůj rozsáhlý dřevěný betlém. Po létech plánování jsme se tam vypravili i my a pokochali se nejen betlémem samotným, ale i zbylýma postavičkama rozmístěnýma po celé zahrádce…

Fotka ze 49. týdne je z prvního výraznějšího focení Lenčina zakulacování – tou dobou se ještě samozřejmě nedalo mluvit o těhotenském bříšku, ale určité náznaky už se zahlédnout daly

…že jezdíte s námi! Na konci listopadu jsem se vypravil na pražské Hlavní nádraží udělat nějaké zajímavé vlakovky nebo aspoň zachytit nějak nádražní atmosféru. Nakonec se mi jako nejvydařenější zdál odjíždějící City Elefant – trefený naštěstí hned při první příležitosti, protože na druhý odjezd se mi půl hodiny čekat nechtělo

Koťat tady už sice několik mám, ale kupodivu ani na jedné z nich nefiguroval náš Packa (kterého jsme si jako jediného s Mícou nechali) – takže aspoň malá ukázka, jak se malý druží při čtení

Cestování po Lisabonském okolí jsme začali hned za Tejem – ve městečku Almeda, odkud na Lisabon shlíží 28mi metrový Cristo Rei…

Následoval výlet do městečka Sintra, kde je na malém prostoru místo pro dva paláce (z nichž jeden je více než pohádkový), starodávný maurský hrad nad městem a ještě pro spoustu zeleně v místních rozlehlých lesoparcích…

Portugalský týden se nedal zakončit jinak než alespoň jednodenním čvachtáním v ledovém Atlantiku v letovisku Cascais – naštěstí aspoň to slunko pálilo jako na poušti Docela vítanou změnou byl rychlý výlet na Cabo da Roca (Skalnatý mys), nejzápadnější bod evropské pevniny, kde nás to málem odválo rovnou do Ameriky