Zbynuv Blog

Po přívalu národních parků jsme se vydali pokochat k pobřeží a projeli se na sever přes Big Sur, Point Lobos, Monterey a Point Reyes až do vinných oblastí Napa a Sonoma Valley. Cestou jsme se mohli pokochat kolonií rypoušů sloních, nádherným oceanáriem v Monterey, zamlženým poloostrovem Point Reyes i gejzírem explodujícím každých 20 minut u městečka Calistoga v Napa Valley.

Předvánoční svítící václavák mě lákal k portrétům proti světlu – ty se bohužel nepovedly podle představ, ale zářící obchoďák se mi zalíbil i tak…

Po suchých oblastech jsme se dostali do zelenějších částí, kde už bylo o něco chladněji a kde jsme se museli mít na pozoru před medvědy. Navštívili jsme nejstarší stromy na světě ve White Mountains, extrémně slané jezero Mono Lake s minerálními komíny trčícími nad hladinu, bývalé zlatokopecké městečko Bodie, Yosemitské údolí, King’s Canyon a národní park Sequoia s nejmohutnějšími stromy na světě… Je toho dost, snad se bude líbit…

Další ranní fotografie je z pošmourného rána nad západočeskýma Příchovicema – těšil jsem se na husté mlhy, místo toho byla obloha zatažená a ještě poprchalo – ideální počasí pro nedělní brzké vstávání

Tak to krásně vyšlo, že fotkou ze 48. týdne je náhodou PFko – takže všem pěkné vánoce a spoustu úspěchů v následujícím roce…

17. listopadu jsem chtěl nafotit nějaké pěkné obrázky z průvodu jdoucího po trase průvodu z roku 89. Bohužel ten vypadal jako maškarní, takže jsem se raději poohlédl někde jinde. Tato fotka je konkrétně zpod sv. Václava, kde si lidé připomínali Karla Kryla…

Během cestování po Kalifornii jsme si udělali i “malou” odbočku do sousedního státu Nevada (a dokonce si zajeli zaparkovat až do Arizony ). Tam nám byly doporučeny státní park Valley of Fire se spoustou červených kamenů, Hoover Dam se spoustou betonu a hlavně Las Vegas se spoustou doláčů – z těch jsme si naštěstí taky nějaké ukořistili, takže návštěva Nevady se i vyplatila

Na podzim se pro veřejnost otevřel památník na Vítkově, do kterého jsem se sice nepodíval, ale alespoň jsem si díky tomu vzpomněl, že jsem chtěl jít někdy fotit Žižkovu jezdeckou sochu – sice jsem se už dozvěděl, že není největší na světě, ale i tak je pořád docela velká

Tato fotka se může zdát trochu abstraktnější, takže k ní připojím delší koment… První listopadový týden byl sice ve znamení nové práce (začal jsem dělat technologa v Neratovickém Ecotextilu), ale víkend jsme strávili o něco těžší šipkovanou po Praze – ta začínala oficiálně nalezením zprávy pod ocasem koně z Koňského trhu. Tady prezentuji obrázek, na kterém je jasně vidět, že pod koněm na Václaváku nebylo nic, dokonce ani koblížek Po zjištění že na václaváku byl kdysi úlně jiný kůň už to šlo mnohem jednodušeji Ale i tak vydrželi někteří běhat po Václaváku neskutečné čtyří hodiny (tímto bych rád vyjádřil Danovi i jeho parťákovi svůj obdiv )

Státní svátek jsme oslavili v malostranské hospůdce U kata mydláře, kde se nám snažili navodit středověk – mimojiné i spoustou hořících svíček nejenom na stole…