Zbynuv Blog

Začátkem září nám Vojta chytnul rýmyčku, a tak z plánovaného výletu do Přeštic na hrušky byl jen výlet ve dvou – a Báře stačilo přistavit žebřík a pak už si jen zbytek dne cvakat

PS: Takhle jednoduché to samozřejmě nebylo, ale Bára každopádně pomohla a nasbírali jsme Vojtovi plnou bedýnku

Konec srpna byl vyloženě cestovní – prodloužený víkend jsme si rozdělili mezi Alšovice (pár dní s chalupou plnou dětí) a konečně taky Dunajovice – i kvůli hodovému víkendu. Fotka týdne je ale z ranního výběhu na Liščí vrch a pohledu na Dunajovské vinohrady s Velkou Pálavou v pozadí…

Po měsíci opět záběr z Přeštické zahrady – tentokrát ze spokojeného sourozeneckého mlsání zmrzlin (i když ve Vojtově případě se jednalo spíš o zamazaný kornout)

I na sídlišti se dají nalézt nesídlištní záběry – např. tahle fotka je 100 m od našeho paneláčku, na Bářině oblíbeném okruhu na ježdění na kole – jenom škoda, že Vojta koukal, co kde lítá a foťák přímo ignoroval

Po krátkém čase opět Vojta a opět na parcele – tentokrát ale ranní sólo – Vojta si spaní ve stanu nechtěl užívat jako zbytek týmu a tak se hned při prvním světle svítalo a já si vytáhnul krátkou sirku Ale díky tomu jsem se mohl vyžít s focením při příjemném ranním světle (něco co jsem s dětmi ještě za celé tři roky nevyzkoušel).

Všední dny bez rodiny jsem se snažil v Praze využít i k focení – např. při opakované návštěvě Karlína – přestože nás bedlivě sledoval místní vyhazovač (který nás taky od jednoho z domů nemilosrdně vyhodil), podařilo se udělat pár záběrů, na fotce je konkrétně pohled na zužující se “příď” krajního Danube House…

Červenec si Vojta s Bárou užívali z velké části v Přešticích, kde jsem je zahlédl vždy jen o víkendu – jako při Bářině obsazení volné části zahrady s plastovou židličkou – Vojta se při své tehdejší rychlosti přesunu musel spokojit se sledováním zprovzdálí…

S aktuálním příchodem zimy už vypadají letní fotky dost historicky, ale i tak dávám pár dětských letních záběrů z oslav narozenin, prázdnin u prarodičů (některé dokonce i bez rodičů!), deštivé dovolené v Jizerkách i slunečné minidovolené na Jablonecku. Samozřejmostí jsou i klasicky návštěvy pražských parků, ať už při vyjížďkách nebo na prolézačkách. Jen na chodícího Vojtu jsme si počkali až do podzimu

Týdenní dovolená v Jizerkách se počasím příliš nevyvedla (ale děti si o to víc užily hotel Peklo s herničkami na každém rohu), přesto se alespoň dva pěší výlety se vydařily. Fotka je hned z konce prvního (výšlapu na vodopády Jedlové) a i když se to nezdá tak Bára překvapila a téměř celou cestu odťapala sama – ale já si prostě musel nechat udělat pořádně trpící foto

Druhý víkend v červenci jsme si s Lenkou udělali takovou soukromou dovolenou bez dětí a vydali se na otočku do Českého Krumlova – zejména kvůli divadlu v zámeckých zahradách, ale při té příležitosti jsme se i prošli nádherným centrem – na výlet jsem vzal jen kinofilm, a přestože stále odkládám pořádné naskenování, tak se mi fotky i přes špatnou kvalitu líbí natolik, abych je zde prezentoval